Můj bratr dostal od našeho táty auto. Dost jsme mu to se sestrou záviděly, protože jsme dospěly v době, kdy i ten největší křáp v podobě trabantu či Lady znamenal hotové jmění. Jenže náš táta byl tehdy rád, že nakrmil hladové krky doma. Zatímco my jsme se vracely z diskoték po svých, náš malý brácha dostal na popojíždění do školy a vození slečen do multiplexů auto, ze kterého nic neodpadává ani se mu neprotrhne kapota, když se o něj někdo opře.
Říká mu kára. To je snad jediné co zůstalo. Kvalita vozu už se rovná pohodlí a nikoliv pouhému převozu a to i předtím, než na něm bratříček provedl takzvaný tunning, přeloženo do srozumitelného jazyka již nenáctiletých = doplnil stovky serepetiček, které víceméně ohrožují bezpečnost nejen řidiče, ale i spolujezdců, o ostatních účastnících dopravy radši ani nemluvě.
Proto jsme téměř se zalíbením sledovaly jeho boj s internetovým vyhledavačem, který mu měl pomoci nalézt to pravé povinné ručení. Zoufale klikal na všechny odkazy, které našel. Ale výsledkem bylo jen zlověstné funění. Po týdnu hledání už zuřil a na dotek se choval jako zrnka kukuřice v mikrovlce se měnící na popcorn. Všude byli jen kusé a neúplné informace nebo reklama. Po deseti dnech to vzdal. Poprosil starší sestry o pomoc a potupeně odjel městskou hromadnou do školy. Pocit zadostiučinění byl mohutný, a tak jsme se s veselým úsměvem vrhly do hledání povinného ručení. Jenže… Věděli jste, že internet je přímo přeplněný nabídkami na povinné ručení a všechny ty dotazníky, formuláře a odkazy člověka dokáží rozpálit až k infarktu?!
Škola je někdy opravdu až nesnesitelně krátká a tak jsme se ani nenadály a bratr volal, že jede domů. Vzdaly jsme to. Jediný způsob jak se zorientovat v povinném ručení a neudělat přitom fatální chybu je zeptat se uživatelů, klientů a zákazníků. Obvolaly jsme tedy všechny kamarádky, jejich manžely a naše příbuzné. Shodovali se v tom, že Česká pojišťovna poskytuje nejlepší povinné ručení. Máme to. Klíče v zámku a bratr lačný naší potupy se očima táže jak jsme uspěly. „Česká pojišťovna“ pronese hraně nezúčastněně moje sestra. Tady jsem ti poznamenala číslo. Dá se tam povinné ručení smluvit i přes telefon.
Šokovaný bratr jen zakoulel očima, když měl vše během dvaceti minut skutečně uzavřené, protože uzavřel povinné ručení online. Znaveně klesl na křeslo a upřímně uznal: „Holky, vy jste mne zase zachránily.“